Blíží se čas voleb a já jako vždy zvažuji tu nejméně špatnou alternativu, dobrou nevidím. Kdysi jsem šel za bolševika ze strachu volit, a tak jsem jako trest na sebe uvrhl povinnost tak činit doživotně. Ne, vlastně tak to není, chodím volit, protože cítím spoluzodpovědnost. Takové absolutní občanské minimum. Chci se aspoň trochu cítit subjektem, nikoli pouhým objektem.
Základním znázorněním politického spektra může být úsečka. Na levém konci extrémní levice, na pravém extrémní pravice, blíže ke středu ti umírněnější. Termíny levice-pravice vznikly za Francouzské revoluce, kdy takto byli poslanci rozesazeni v Národním shromáždění. Jenže tam to přece jenom bylo trochu jinak: levicoví radikálové a pravicoví konzervativci. V naší zemi, jejíž elity byly několikrát v průběhu 20. století buďto vyhnány, popraveny nebo přeměněny v, jak trefně říkají Rusové, „bývalé lidi“, naprosto postrádáme autentickou demokratickou pravici. Takže pro naše podmínky ono symbolické zobrazení úsečkou jakžtakž sedí. Nebo ne?
Existuje ještě trefnější model, který můžeme spodobnit podkovou. Prostě onu úsečku ohneme v prostředku do tvaru podkovy, čímž se oba konce, reprezentující extrémy, k sobě dole přiblíží. Takhle nějak jsem kdysi zaznamenal popisovat situaci v Německu 30. let. Kdy komunistický a nacistický radikalismus oslovovaly antisystémové sympatizanty, z nichž někteří neměli problém v 33. roce přesedlat z komunistických bojůvek do řad tvořících se SA. Určujícím pro ně byl onen antisystémový radikalismus, oni necestovali z jednoho extrémního konce úsečky po celé její délce na druhý extrémní konec. Rovnou přeskočili z jednoho konce podkovy na druhý.
Dívám se na situaci u nás i ve světě a tvrdím že čas pokročil, podkova se spojila, kruh se uzavřel. Nabízím tento model: představme si uzavřený kruh a přes něj vodorovnou čáru. To, co je nad čárou, jsou systémoví voliči, to, co je pod čárou, jsou voliči antisystémoví. Prachmálo záleží, zda jejich antisystémovost má hnědý nebo rudý nátěr. Jsou schopni vesvém nekoncepčním bloudění barvu od voleb k volbám změnit bez mrknutí oka.
Ale není to tak jednoduché. Na vrcholu kruhu jsou ortodoxní „systémáci“, na spodním konci ortodoxní „antisystémáci“. Ti se nepohnou. Volby jsou bitvou o přízeň těch, kteří se pohybují mezi nimi, v území, okteré se bojuje. Ti rozhodují volby. Kolik jich je? Já myslím, že tak 50 %. Co myslíte vy? Pro ně platí:
· dobré příklady táhnou, špatné příklady odpuzují – současná systémová vláda se tím dostatečně neřídila a jsou to koaliční strany které si prohrají volby,
· nikdo vám nemůže dát to, co já vám můžu slíbit – pábitelé všech barev to pochopili, a proto volby vyhrají.
My všichni systémoví prohrajeme tyto volby. A budeme-li pokračovat, antisystém brzy dosáhne svého cíle, vytvořit svůj vlastní systém. To už tu bylo. To chceme? Tohle chtějí naši systémoví politici, kteří teď na posledních chvíli honí bycha?
.png)
